Hedy, Author at Bobeček.cz

Jak správně naslouchat svému dítěti

Jedna z hlavních překážek správné komunikace v rodině je nedostatek času, ale také to, že rodiče své děti opravdu poslouchat nechtějí. Často si rodiče připisují vinu za problémy a trable svých dětí, a kvůli špatnému svědomí mají tendenci problémy svých dětí popírat.

Sami se omlouvají tím, že je vlastně chrání před tím, že by mohli něco pokazit, kdyby na problémy upozornili a dítě by se v nich mohlo začít utápět. Opak je pravdou. Když na problém upozorníme, dítě zjistí, že o ně máme zájem a nebojí se k nám potom přijít samo a žádat nás o radu.

Zde je několik postupů, které bychom mohli volit:

1) Když už svému dítěti naschoucháme, měli bychom mu věnovat svou plnou pozornost. Ne přitom stát zády k němu a škrabat brambory tak, aby nám dítě nevidělo do obličeje, nevidělo naše emoce, city a nevědělo, co si o tom má vlastně myslet.

2) Dávat mu drobné podněty, například ve vhodných chvílích vyslovit něco, co ho povzbudí pokračovat ve své zpovědi, která je pro něj sama o sobě dost tvrdá – Ano, to máš pravdu. – To si taky myslím. – Jednalas správně, já bych to taky udělala.

3) Přijímat jeho mlčení – Když je dítě vyčerpané a potřebuje si odpočinout, najít nit, popadnout dech, srovnat se se svými myšlenkami, nechejme mu dostatečný prostor.

4) Neříkat unáhledné úsudky. Pokud okamžitě dementujeme to, co jsme právě slyšeli a nepromyslíme si dostatečně dosah svých slov, pak to může mít dalekosáhlé účinky. Věty typu: To teda byla hloupost. – Větší chybu jsi teda udělat nemohla! – No to snad nemyslíš vážně! … bychom opravdu volit neměli, protože tak dítěti dáme zbraň k tomu, aby zaujalo obranný postoj. Ztratí důvěru, kterou si k nám chtěl vybudovat a my máme moc práce, abychom ji získali zpět.

5) Také děti mají silné emoce. Pokud si budeme myslet, že pouze dospělí mají silné a duchaplné emoce, budeme na omylu a pak nám to zabrání pochopit hloubku trápení a stesků našeho dítěte. Emoce jsou silné, mohou být až ničivé, tím spíš, že s nimi dětmi neumějí nakládat tak, jako jeho rodiče a ostatní dospělí.

6) Nejlepším, co může dospělý pro své dítě udělat, je pomáhat mu najít jeho vlastní řešení, které jsou začátkem opravdu pozitivní a konstruktivní výchovy, která mu později otevře bránu do dospělosti.

Dítě si má celé dětství jenom hrát?

Immanuel Kant(http://www.citaty-slavnych.cz/autor/Immanuel_Kant)

Sklon k pohodlnosti je pro člověka horší než všechny svízele života. Je
proto důležité učit dítě již od mládí pracovat.

Dutch Shopping Cart Girls — Autor obrázku: Mei Burgin

Známý myslitel Immanuel Kant mě pravdu, že člověk má rád pohodlí, ale to ho
dovedlo na scestí. Ony civilizační choroby, které kolem něj pořád bují mají
svůj reálný základ. Dřív lidé chodili denně na pole a museli se hýbat, i
když se jim zrovna nechtělo, protože se starali o svou obživu. Dnes si
zajdeme do supermarketu a nemusíme toho moc vykonat. Stačí tam hezky
zaparkovat, prohlédnout si, co je v akci a pak nakoupené zboží hezky doma
vyložit do plné ledničky.

Ale to samé platí i pro malé děti. V rámci projekce na ně přenášíme své
touhy a taky slabosti. Když jsme pohodlní my, tak to přenášíme i na své
dětičky. Přece by náš malý pětiletý prcek nešel zalít záhonek, vždyť si to
uděláme hezky sami. Pak se ale ona snaha malé velmi opečovávat může zvrtnout proti dětem samotným, a v neposlední řadě proti nám.

Děťátko nebude nejspíš moc samostatné a když si ostatní budou ve školce hrát na maminku a tatínka, tak to nejspíš nebude o práci, ale o nakupování, o výplatě, o hračkách. Tak si tvoří taky hodnoty do dalšího života a někdy je to opravdu smutné poslouchat, o čem se malé děti baví.

Nejen to, takový chráněnec taky není moc zručný, a přitom Montessoriho školy a jiná podobná zařízení, která rodiče platí drahými penězi, propagují právě takové dřív samozřejmé věci, jako přebírání luštěnin, přelívání vody z hrníčku do hrníčku a podobně. Vždyť to jsou přece samozřejmé věci, chce se říct, ale ono to taky chce, aby se rodiče svému dítěti věnoval. A ono je
jednodušší si všechno udělat sám, protože to dlouho netrvá a je to pořádně
udělané. Jak se má ale předškolák naučit sám zvládat takové činnosti, když
ho k nim nepustíme?

Kolik rodičů nechá dítě pověsit prádlo, utřít prach, povysávat, namazat si
krajíc chleba, očistit zeleninu? Jsou to činnosti, které jsou v životě potřebné a které rozvíjejí motoriku, kreativitu a taky zručnost.

Franz Kafka(http://www.citaty-slavnych.cz/autor/Franz_Kafka)

Oženit se, založit rodinu, přijmout všechny děti, jež přijdou, zachovat je
na tomto nejistém světě a dokonce, bude-li to možné, je trochu vést, to je
podle mého přesvědčení nejzazší meta, jíž může člověk dosáhnout.

Dodržování tradic

Zvažujete, zda je nutné dodržovat různé tradice? Mnoho rodičů se o to alespoň kvůli svým dětem snaží, aby neupadlo v zapomnění to, co kdysi bývalo běžnou součástí všech lidí!

Existuje mnoho a mnoho různých druhů tradic, od těch běžných až po specificky dané různorodostí náboženského vyznání, nebo národnostním rozdělením světa.

Mezi běžné tradice patřívají společné víkendové snídaně, obědy či večeře. Někteří si určí jeden den v týdnu, nejčastěji sobotu nebo neděli, kdy se sejde celá širší rodina a probírají se zážitky a problémy z celého týdne, u svátečního oběda.

Mezi ty specifičtější patří dodržování VELIKONOČNÍCH, VÁNOČNÍCH A OSTATNÍCH SVÁTKŮ nebo tradiční svatební protokoly, jako rozbíjení talířů či požehnání rodičů nevěstě a ženichovi.

Každé náboženství i každý národ mají své vlastní tradice, ke kterým se snaží vést i své potomstvo. Je to pro ně velmi důležitý životní proces a nikdo nemá právo je od nich odrazovat.

V některých částech naší země, jako je například Morava, je tradicí, při různých oslavách nosit tradiční folklórní ošacení a obutí. Dokonce je tak i tradicí pití všech druhů vín, než – li popíjení piva, jako je tomu v jiných částech země.

I pro děti je velmi důležité tyto tradice dodržovat, aby je i ony mohly předávat dalším pokolením a zcela tak nezanikly. Proto většina rodičů barví se svými dětmi vajíčka, házejí střevícem, lije se olovo, rozkrajují se jablka či dodržují půst, aby viděli všichni prasátko a zároveň u těchto společně strávených chvil, zažijí spousty legrace, láskyplných objetí, úsměvů i štěstí.

Nemusíte děti nutit příkazy, když to jde bez komplikací, pokud vidí, kolik zábavy zažijete při barvení vajíček – barvy všude okolo i na Vás, či jedno či dvě rozplácnuté a rozpatlané vajíčka na zemi.

Nezatracujte tyto tradice jen kvůli dnešní moderní době. Byla by to velká škoda, kdyby takovéto roztomilé a šťastné zážitky s Vaší rodinou zanikly, nebo byly zapomenuty.

Jak vychovávat dítě k hodnotám

Nejprve si musíme položit otázku: Co pro své ratosti vlastně chceme? Pokud necháme děti, aby se nabažily toho, co mají rády, vyberou si sledování televize, která je pro ně snadno dostupným společníkem. Také pojídáním pamlsků, které jedí místo pravidelného jídla, jim nenastavíme správný směr.

Všechna naše snaha chce hlavně odhodlání a snahu přijmout fakt, že dětem je třeba se věnovat a musíme jim obětovat svůj volný čas a kus sebe.

Rodina je místem, kde vznikají a budují se hodnoty. Proto jsou nezbytné některé organizační záležitosti. Systém, který vidí děti kolem sebe jim vnucuje hodnoty svou vychytralostí a silou. Rodiče ale musí vytvořit strukturu hodnotového systému, který v porovnání s pozlátky doby dokonale obstojí.

Pokud například za základní hodnotu zvolíme svou důstojnost, pak musíme tuto hodnotu podpřit svými každodenními postoji, jako je přátelství, poruzumění, sympatie, zdvořilost, statečnost, úcta, schopnost obětí, vytrvalost v tom, co jsme si stanovili atd.

Dále je nasnadě, že hodnoty se musí nějak jmenovat. Musí být tedy pochopitelné a měřitelné. Rodiče by tedy měli jasně stanovit, co od svých potomků očekávají. Definovat to co nejpřesněji a stanovit hranice, kam až ona vlastnost sahá.

Pak je důležité si uvědomit, že těmto hodnotám je také nutné vyučovat. Okolní svět nás vede k domněnce, že vítěz bere vše, kult těla je důležitý a zdůrazňuje požitky, krásu, která se odvíjí od vnějšího vnímání našeho těla a s tím jsou spojeny vlastnosti jako soutěživost, náruživost, násilí, agresivita, přehnaná asertivita a sebestřednost.

Nestačí o hodnotách sáhodlouze vyprávět, hodnoty se musí zažít na vlastní kůži. Pokud je rodič se svým dítětem v kontaktu, pak ono cítí, že hodnoty žijí a nejsou jen ideálem, kterého obyčejný smrtelník nemůže dosáhnout. Jsou hmatatelné a živoucí, protože hezky fungují v rodině, mohou se teda rozšířit dále, mezi kamarády, vrstevníky, budoucí partnery atd.

Pokud děti a rodiče podnikají hodně věcí spolu, pak se staví do role modelů. Ideální je mít rituály, například společné snídaně a večeře. Rodina se sejde u jednoho stolu a společně si pohovoří, jak se celý den měli, na co se chystali, co jim vyšlo a co by udělali jinak. Taková chvíle souznění a klidu, do které nezasahuje všudypřítomná televize, počítače či hlučná hudba, může znamenat velmi mnoho.

Mějme tedy na paměti, že je důležitější to, čím jsme, než to, co děláme.

Na co všechno dát pozor

Máme doma miminko. Je tolik velkých změn,vše se mu musí podřídit. Ale říká
se, že dokud miminko leží a nikam nám neuteče, tak se nemusíme ničeho
obávat. Ale pozor, i když máme andílka na přebalovacím pultu, může se stát,
že už někdy kolem čtvrtého měsíce se začne převalovat a mohlo by nám z
přebalováku spadnout.

Pak čeká rodiče nepříjemné vyšetření v nemocnici, jestli miminko neutrpělo otřes mozku a několikadenní hospitalizace spojená s pozorováním, jestli je všechno vpořádku. Také lékařský personál bývá na takové maminky hodně nevlídný, protože se jedná o zavinění způsobené jejich vinou a pokud se miminku něco přihodí, pak zato nese rodič vinu.

Co ale když začne malé vyvíjet samostatnou pohybovou aktivitu. Vždyť se jen
plazí, nikam se nedostane! Ale ouha, to bohužel – či bohudík – není pravda,
prcek se dostane všude, kam potřebuje, sice se natáhne jen do určité výšky,
ale zato se doplazí hodně daleko.

Dejte tedy pozor na následující okolnosti

1. elektické zásuvky – zatím nezabezpečené elektrické zásuvky nám stačily,
ale naše malé může vzít šroubovák, který se válí po zemi a zkusit ho zastrčit do té krásné dírky, která s ostatními vypadá jako usměvavá tvářička.

Ony plastové krytky koupíte za pár korun a opravdu stojí za ten pocit bezpečí.

2. prací prášky – zatím stály hezky nezabezpečené vedle pračky či sušičky,
nikoho nenapadlo, že by mohly být někomu nebezpečné. Ale když se náš malý
badatel dostane do jejich blízkosti, nikdo se nemůže divit, že se přišel podívat na usměvavé miminko, které mu kyne z obalu pracího prášku. A co ten hezký chlapeček skrývá v pytlíčku za dobrotu, musím tu voňavou věc prozkoumat!

Když se tak stane, tak už se na nás dívá dětská lékařka jako na někoho, kdo potřebuje hlavou před upotřebením zatřepat. Že je přece jasné, že taková chemie nemůže být volně k dipsozici.

3. ostré předměty – měli jsme vždycky rádi, když jsme měli nůžky při ruce a samozřejmě potřebujeme hezky naostředné tužky, ale co se líbí nám, tak se může líbit také našim malým objevitelům. A následky nechtějte domyslet,
stačí ony hrůzné obrázky, které kolují po internetu. Pak už by se na nás dětská lékařka dívala na někoho, na koho by nejraději oslala pracovníky sociální péče.

Project 365 #324: 201109 A Pressing Engagement — Autor obrázku: Pete

4. horké předměty– když jsme právě dožehlili voňavé prádlo, necháme
samozřejmě žehličku zchládnout. Ale ouha, ta šňůra, která čouhá z rozpálené
žehličky vypadá zespodu opravdu hodně zajímavě, co když se k ní nenápadně
přiblíží naši malí mazlíčkové a zatáhají za ni?

Pak je nejlepší si uvědomit, že žehlit bychom měli v době, kdy náš malý spinká nebo kdy nám ho někdo může pohlídat tak, abychom si byli jistí, že nedojde k avizované situaci.

Jak motivovat děti s rozdílným temperamentem

Je velmi důležité, aby děti cítily lásku (že se mají o koho opřít), svobodu (že mají volbu rozhodování), význam (že jsou v životě důležití), zábavu (že mohou prožívat radost, ať už v kruhu rodinném nebo přátelském).

Sangvinistické dítě

Tyto děti většinou vzbuzují v druhých lidech sympatie. Proto taky ono potřebuje vlídnost, úsměv a lásku rodičů. Sangvinik má tendence k odbíhání pozornosti, proto bychom mu neměli předkládat nudný výklad, ale snažit se ho něčím oživit, překvapit, vylepšit.

Flegmatické dítě

Bývá pomalé a rozvážné, pak taky my musíme přistupovat s klidem a mírumilovností. Pokud by se tak nestalo a my jsme ho čím dál silněji upozorňovali na jeho pomalost, rychlé neplnění úkolů, tak bychom ho zahnali do kouta, kde by byl sám a stísněný.

Pokud se takové dítě dostane do sangvinistické rodiny, pak mu radostná a klidná nálada a ovzduší v rodině udělá dobře, neboť dostává podněty a může si s nimi pohrát podle svého temperamentu.

Nesmíme takové dítě pohánět a taky by si měly vybrat kamarády, kteří nejsou stejného temperamentu, ale naopak takové, kteří na ně mohou působit podnětně.

Cholerické dítě

Váží si svých vychovatelů, má v nich příklad a umí si s ním poradit. I když je pro své rodiče občas tvrdým oříškem, rodiče by si s ním měli umět poradit.

Pokud vyrůstá v cholerickém prostředí, může to, že rodič nezvládne své dítě vyústit až k fyzickému násilí. Rodiče, kteří jsou melancholici se při návalu vzteku pokusí své dítě uklidnit. To ho ale paradoxně může ještě víc rozčílit. Mohou ho moralizovat, nebo dokonce odmítat. Dítě tak velmi trpí a jeho sklony mohou přerůst k výraznějším projevům. Pokud je rodič sangvinik, většinou se ke svým dětem chovají vstřícně, dokážou jej uchlácholit a stávají se jeho přáteli.

Svému dítěti musíme ukázat sílu sebeovládání. A rodič je velmi silným příkladem, a jak řekl klasik – příklady táhnou.

Melancholické dítě

Rodič a učitel musí cítit jeho bolest a strádání. Takoví lidé mají specifický druh humoru, který se přibližuje k anglickému suchému humoru.

Sangvinik vychází s takovým dítětem dobře, ale může se stát, že takové dítě nepochopí a to se pak uzavře samo do sebe, aniž si toho okolí všimne. Flegmatičtí rodiče možná neřeší pláč a stesk svého dítěte. Naopak celková dobrá atmosféra doma i ve škole dělá melancholikovi dobře. Jenže jiné podněty pro svůj rozvoj a prožitek bude hledat jinde.

Rodiče cholerici mají pro své dítě málo pochopení a chybí jim empatie. Pokud jsme schopni této vlastnosti, pak musíme se svým dítětem jednat také melancholicky a pokud se rádi obrací do svého vlastního světa, pak je dobré mu ukázat vnější svět a další podněty.

Když se nám podaří proměnit popsané myšlenky v životní pocit, všimneme si, že se tím nastolí úplně jiná kvalita vztahu mezi námi a dětmi – taková, která velmi přispívá k vzájemné harmonizaci.

Ovšem nikdo nepatří pouze do jedné kategorie, tyto se prolínají a musíme si uvědomit, že vlastnosti temperamentů se zakládají na velmi hlubokých zvycích, které se častým a vytrvalým cvičením mohou časem zlepšovat.

Ale my sami potřebujeme sebevýchovu, abychom dosáhli takového „obroušení“ temperamentu, které povede k jeho skutečnému ovládnutí.

Přirozený porod nebo císařský řez?

Mnoho nastávajících maminek se nemůže dočkat okamžiku samotného zrodu nového života na tento svět. Často potajmu uvažujete, milé těhulky, zda budete mít to štěstí a vše půjde hladce a bez komplikací, přirozeným porodem ideálně dle porodního plánu, nebo se vyskytnou neočekávané komplikace a Vy budete muset volit metodu císařského řezu?

Raději nad takovýmito úvahami nedumejte, neprospívá to ani Vaší psychice, ani miminku. Nechejte tomu zcela volný průběh a již velmi brzy zjistíte, jak se vlastně věci mají.

Důvody pro císařský řez

K císařským řezům se většinou přistupuje v okamžicích, kdy došlo k nějaké nehodě a je ohrožen život matky, dítěte, nebo obou.

Můžete se však také setkat se situací, že Váš přirozený porod bude probíhat hladce, až do okamžiku, kdy dojde ke komplikaci, například špatné prospívání plodu, nepostupování porodu, nedostatečná připravenost porodních cest, přestože porod musí proběhnout rychle, nebo mohou začít mít lékaři obavu o to, že má děťátko omotanou pupeční šňůru kolem krku. Pak dozajista Váš lékař bude navrhovat císařský řez. Takže si ve finále vyzkoušíte metody obě dvě, v nedobrovolné kombinaci.

Mommy and Baby — Autor obrázku: jerihillary

Dalším důvodem tohoto způsobu zrození Vašeho miminka je situace, kdy je špatně otočeno – zadečkem dolů, neboli koncem pánevním. Zde se lékaři příliš nerozhodují, zda se miminko pokusit otočit, ale rovnou volí tuto variantu.

Mnohdy se však najdou i takové výjimky, kdy těhotná žena bojící se přirozeného porodu a porodních zdlouhavých bolestí, přímo vyžaduje sama ze své vlastní vůle, císařský řez. Takováto maminka pak raději přetrpí celkovou či epidurální anestezii, i následné bolesti spojené s hojením poporodní jizvy, než aby „prožívala peklo“, na porodním boxu, někdy i několik hodin. No, proti gustu, žádný dišputát! Rozhodnutí je v tomto případě jen a jen zcela na Vás, nastávajících maminkách.

Většina žen však raději s vypětím svých sil přivádí na svět své potomstvo přirozenou cestou, a poté, když poprvé v náručí stisknou své malé vřeštící, červeno-lící a mrskající se miminko, do očí jim vyhrknou slzy štěstí a lásky, s pocitem, že ta námaha jim za to stála.

Manuální zručnost našich dětí – 2. část

Dětem v dnešní době takové požitky a vjemy, jako bylo pohrát si s blátem, projít nebo ještě lépe proběhnout se louží, projít se bosýma nohama po orosené trávě, pohladit rozpálené kamínky, natrhat mamince kytku lučních květů nebo natrhat si hrst červených jahod chybí.

Když máme dům se zahradou

Mnohé tyto nedostatky lze nahradit v rodinách, které mají domek se
zahrádkou. Většina dětí pomáhá svým rodičům ráda a je ráda, když se může
zapojit do společného díla a pak vidí plody své práce. Vůbec jim nevadí, že
je hlína špinavá, nebo že jsou pomalejší než rodiče.

Rodiče by pak měli své děti docenit slovně i pohlazením. Je to ta nejlepší motivace. A navíc dítě cítí, že je milováno, protože ho rodič zasvětil do činnosti, kterou vykonává sám a pak díky společnému prožívání mají i podobné zážitky a tím pádem o hodně víc společným vjemů.

Jak máme tedy vhodně rozvíjet manuální zručnost svých dětí?

To, co zvládnou děti samy, to nechme na nich, ať si sami zapnou knoflík,
zavážou šňůrku u bot…

Cvičme s nimi jemnou motoriku: proč bychom si nezahráli na Popelku a
nepřebrali hrách a čočku, abychom zjistili, jak to ta Popelka měla těžké.

Pokud máme domácí práce, můžeme už u tříletého dítěte vyžadovat, aby nám pravidelně pomáhalo. Ono bude mít svůj úkol, za který bude zodpovědný a bude mít pocit sounáležitostí. Kytičky u nás doma zalévám já. Těchto úkolů bude s přibývajícím věkem víc a víc a tak budeme mít hezkou harmonickou domácnost. Rodičům budou děti pomáhat a obě strany z toho vytěží.

Manuální zručnost našich dětí – 1. část

Za našich mladých let jsme se uměli sami obléci, zapnout si knoflíčky u

kabátku a taky si sami zavázat tkaničku na botasce. Teď u předškolních dětí
často vidíme, že mají botky na suchý zip, protože nezvládají zavázat
tkaničku na botě a taky je to pro rodiče rychlejší řešení. Stejně tak to je
například s vylezením na jabloň nebo se skákáním panáka, nedej bože s
přeskoky lávky po jedné noze nebo s přeběhnutím řeky po cestičce z kamenů.

Může za to doba, její hektický životní styl

Místo aby děti byly venku a hrály vybíjenou nebo na honičku, tak raději sedí
doma a dívají se na televizi, nebo hrají nějaké počítačové hry ať už na
klasickém PC, tabletu nebo laptopu.

Ale hlavně dospělí by si měli uvědomit, že dítě v předškolním věku se učí tím, co vnímají jeho smysly. Často mají kolem sebe děti zbytečně mnoho hraček, které jsou na baterku, nejsou mechanické, a tak děti nemusejí vynaložit žádné úsilí na jejich provoz. Tyto pak působí na dítě, které má hodně podnětů, ale může se v jejich záplavě taky ztratit. Dětem chybí realita, přirozenost.

Hodně dá dětem příroda

Rodiče se bojí své děti pouštět ven, protože venku číhá hodně nebezpečí, ať
už v podobě rychle jedoucích aut, velkou roli taky hraje nárůst kriminality,
únosy dětí. Taky by nás nějaký všetečný soused mohl nařknout z toho, že
zanedbáváme péči o své dítě a mohl by na nás poslat pracovníky ze sociálního
osboru. Ale jedno je jisté, příroda a její pozitivní vliv dětem opravdu
hodně chybí.

Děti tak nemají dostatečně vyvinutou imunitu a dochází k nárůstu respiračních onemocnění, fóbií, ale taky různých druhů alergií. Dříve si
děti hrávali s pejsky, hladili je, nechávali se olizovat, běhali s nimi po dvorku a hrály si. To už dnes bohužel není samozřejmostí, děti mají sníženou pohyblivost a tak přibývá obézních dětí. Děti nejsou schopny si sami
vymyslet hru a zábavu, nejsou už tak manuálně zručné a neumí improvizovat.

Agrese u dětí

Máte pocit, že se z Vašeho potomka snad zblázníte? Pak rozhodně nejste jediní! Pokud se však musíte doma potýkat s problémem přílišné agrese vůči Vám samotným nebo vůči jejich sourozencům, o to horší jsou pak Vaše pocity zklamání a bezmoci.

Jak takovéto chování správně řešit?

Na to asi nikdo znát odpověď nebude, ani Vaše okolí, ani odborníci. Většina odborníků Vám totiž bude tvrdit, že z toho vyrostou. Agresivní chování se může projevovat různými způsoby.

Nejčastější projevy jsou:

– vzteklost

– hysterické záchvaty kvůli malichernostem

– berou hračky svým sourozencům a mají následně radost z jejich pláče

– mlácení a kopání do prostoru i osob kolem něj

– záměrné ubližování ostatním dětem a dokonce i „zvednutí ruky“ na vlastního rodiče

– odmlouvání a neposlušnost

Nevěšte hlavu a ani se neobviňujte ze selhání v jeho výchově! Není to ničí selhání, pouze jakási snaha tohoto dítěte na sebe více upozornit. Příčin může též být několik, jako například závist nebo žárlivost na to, že věnujete více pozornosti mladšímu sourozenci nebo novému partnerovi.

Fyzickými tresty však také příliš nezmůžete, právě naopak. Dítě bude ještě více agresivní na všechny ve svém okolí.

Návštěvou odborníka se situace může i nemusí vyřešit. Pokuste se věnovat všem Vašim dětem stejně. Odměňovat je častou pochvalou, objetím i dárky, ale i tresty musí být rozděleny stejnou měrou, protože pak si nebudou připadat odstrčené a nemilované!