Hedy, Author at Bobeček.cz

Být dobrou matkou

Být dobrou matkou je poslání, které by mělo naplňovat každou ženu, která se pro ně rozhodne. Novodobým trendem je být single a ve velkých městech
naplňují tito jedinci velké procento, ale na vesnici, v tradičních rodinách,
u křesťanů, zkrátka tam, kde se na svatbu nezanevřelo, tam se rodina pořád
drží, má velkou vážnost a tradici. Tam je potom pro ženu samozřejmostí
povinout dítě a pak se stát matkou. Ale onen přerod v matku je velmi
bolestivý. Nestačí přijmout do rodiny dalšího člověka, ale podřídit se jeho
biorytmu, návykům, bolestím, radostím, spánku.

Maminka musí být laskavá, moudrá a vyrovnaná. Když je sama nerozhodná,
podrážděná, přenáší svůj psychický stav na miminko a to spolu s mateřským
mlékem nasává stav matčiny duše a potom se nemůžeme divit, že takové děti bývají uplakané, nevyrovnané a bojácné.

Matka učí své děti tomu, že v rodině si musí všichni pomáhat, ať už při
práci, při studiu, při potížích. Když se děti hádají, ona ví, že diskuse a vyjasnění si problému je daleko přínosnější. Má trpělivost a pochopení pro své děti a snaží se najít smířlivou cestu.

Předává jim radost a pohodu, které jsou solí života. Když se matka umí
radovat spolu se svými dětmi z jejich úspěchů, z maličkých úspěchů, z
drobných střípků každodennosti, pak pro její děti není vůbec cizí tento
pocit rozvíjet a opětovat.

Day 213: "Chosen family" — Autor obrázku: Sean Freese

Mluvení, vyprávění a rozhodvory jsou důležitými momenty rodinného života. Když maminka vidí, že její děti něco trápí, nabídne jim ochranný štít a rameno, na kterém se mohou vyplakat. Pak se děti nebojí se mamince svěřit a taková jednoduchá metoda vyřeší to, na co by později zbývali psychologové a psychofarmaka.

Matka vede děti ke svědomí. Když už udělali něco, na co nejsou zrovna pyšní,
pak by se k tomu měli přiznat a vzít si ze situace ponaučení. Pokud tak
neučiní, jakoby hrách na stěnu házel. Když jim maminka vysvětlí, že zlo se
neoplácí zlem. Ale spíš je lepší kamaráda vyslechnout, pochopit, poradit mu,
pak je situace výhodná pro obě strany.

Přijímat dárky, omluvy, úsměvy, to je cesta, která je nejméně bolestivá, ale kterou řada dětí neumí chodit. Protože k tomu nejsou vedeni z domu. A přitom jsou to drobné střípky, ze kterých se časem skládá mozaika spokojeného člověka.

Proč mít a proč nemít děti

Trendem dnešní doby je si užívat na plný plyn a mít co nejméně závazků. Hezky si vystudovat, pak si objevit svět, vyzískat z něj, co to dá a když je člověk vybouřený, tak pomýšlet na budoucnost.

Stihnu ještě děti, stojí to za to?

Naše babičky už měly ve dvaceti letech děti a jejich směr života byl jasně daný. My se ve dvaceti letech teprve rozhlížíme, co dál. Kolem třicítky začnou ženám ťukat biologické hodiny a pak je to hop nebo trop.

Když se žena rozhodne, že děti chce, pak to chce rychle sehnat kvalitního partnera a dobrého otce jejich dětí, pokud možno taky dobře zabezpečeného. Čím vyšší pozice, tím lepší. Jenže když potom čáp přinese dítě, tak sice penízky a domeček jsou plně k dispozici, ale tatínkovi chybí čas a mamince trpělivost, aby si s nimi hezky pohráli.

Takže pro úplnost dodejme několik zásadních bodů, které by měla každá dívka, která se rozhoduje, zda do toho půjde, nebo nikoliv, zvážit:

1. Dítě s sebou přináší emocionální uspokojení

2. Člověk tak nalézá smysl života a může tak světu předat svou genetickou informaci

3. Maminka tak nalézá spoustu společných témat s kamarádkami, které se rozhodly mít děti

4. Maminka či tatínek (podle toho, kdo zůstane na mateřské dovolené) má hodně volného času a má čas si utřídit myšlenky a odpočinout od práce

ALE

5. Rodinný rozpočet se hodně smrskne v případě, že nemáte babičku, která by vám dítko pohlídala, a vy jste si mohla jít přivydělat v rámci svého oboru nebo někam na brigádu.

6. Musíte počítat s omezení své svobody, už není důležité, co chtějí dospělí, ale to, co chce dítě. Rodiče se mu musí plně přizpůsobit, jinak je stíháno jeho projevy nelibosti.

7. Maminka, kdysi velká dáma, si musí zvyknout na to, že miminko neocení její dlouho nalakované a nalepené nehty, ani novou řasenku, která za to stojí. Daleko víc ocení, když je maminka heboučká, voňavoučká, klidná, hodná a laskavá.

8. Maminka i tatínek vplouvají do nové role, které se musí učit za pochodu. Jestli ji zvládl uspokojivě, se dozvídá až hodně později, v pubertě a ve svém důchodovém věku.

Autorem článku je: Mgr. Iveta Juráková

Fejsbuček pro všechny! A zadarmo!

Facebook button count is wrong, use RealShare — Autor obrázku: birgerking

‚Úúúú, někdo mi lajknul statůsek! Musím mu na oplátku lajknout fotečku! A nebo mu pošlu invajtík na farmičku!‘ zavřískne jedna super cool puberťačka, načež druhá prohlásí, že jí její postík na zdi komentne. Myslím, že mladí sice rozumět budou, ovšem lidé, kteří jsou ještě Facebookem apod. nedotčeni, budou jen sedět a přemýšlet, co je to statůsek a lajknutí.

Lidé na těchto sociálních sítích tráví čím dál více času. Dnešní děcka si sednou k fejsu a prodřepí u něj celý den a komentují a lajkují, co se dá. Dám jeden příklad za všechny:

Venku začalo sněžit. Normální děti půjdou ven a budou se radovat z toho bílého potěšení, fejsbukaři si sednou k počítači, nažhaví internet a napíšou status, že sněží a jak je to super a bomba. Tenhle status si přečtou další a olajkují a okomentují slovy, jak je to hustý. Najdou se i lidé, kteří jsou mrzutější a neumí se radovat i elektronicky a pro změnu píší status, jak jsou ti první trapní, že píšou, jak masakrózně sněží. Naprosto zbytečný čas strávený na internetu.

Víte, jak se dříve na táborech a na dovolené vyměňovaly adresy nebo čísla pevných linek? Těm dnům je, myslím, navždycky konec. Dnes se vyměňují domény na fejsu. A kdo nemá vytvořený účet, tak jakoby neexistoval.

Další ztráta času jsou hry jako třeba farma. Lidi jsou úplně zbláznění do sázení cibulí a dojení koz, i když je to jen jako. Posílají dárečky v podobě dřeva nebo hřebíků ostatním a otravné zprávy, zvoucí ke hraní této hry. Proč?

Takhle bych mohla pokračovat dál, ale musím končit, protože musím lajknout svojí kámošce asi dvoustou fotku ní v zrcadle a musím si sklidit svojí pšenici, jinak mi uhnije.

Máme doma novorozence

Nastal dlouho očekávaný den. Maminka je doma a spolu s ní přijel i malý uzlíček, který vydá za deset sirén.

Všechno je vzhůru nohama, naše biorytmy přestaly platit a všechno se podřizuje spánku a bdění malého človíčka. Rodiče jsou nevyspaní a rozlámaní ze všeho toho nočního vstávání a krmení.

Ale pak nastává den, kdy:

a) si miminko každé dvě hodiny spinká, ale za b) tatínek musí do práce a za c) maminka musí pouklízet, navařit, koupit plíny, oběhat všechny pojišťovny, dětské lékaře, zařídit první prohlídku novorozence, ohlásit se v šestinedělí na gynekologii a objednat se na prohlídku, zajít si na matriku pro rodný list dítěte, nakoupit mastičky, které doporučili v nemocnici jednak na opruzeniny dítěte, na natírání prsou, která jsou kojením hodně citlivá a potřebují taky péči.

Proto přijde vhod pár dobře cílených rad:

1. Domluvte se s někým rodiny, nejlépe s manželem, s maminkou nebo s tchýní, že s vámi zůstane první týden až dva doma a pomůže vás ustanovit celodenní rutinu. Manžel může dostat paragraf, takže záleží jen na zaměstnavateli, jak se k tomu postaví.

2. Poproste kamarádky a ostatní příbuzné, aby vám občas povozili kočárek, a vy jste měla chvilku pro sebe. Je důležité umět relaxovat. Jenom si tak sednout chvilku v klidu s knížkou v ruce a odpočinout si na chvilku od všech těch nových povinností, radostí i starostí, které přišly.

3. Bude dobré mít kamarádku nebo známou, která má taky miminko a se kterou si budete moct povyprávět o věcech, které vás trápí a těší. Děti si spolu postupně začnou hrát, stanou se kamarády, budou se na sebe těšit a hlavně se poznají před nástupem do školky, takže pro ně tato životní etapa jednodušší.

4. Stanovte si řád dne, který by se měl dodržovat. Ať je miminko zvyklé na dobu koupání, na to, kdy se chodí na procházky.

5. Buďte pokud možno klidná a vyrovnaná, když jste se svým miminkem, je velmi empatické a dokáže z maminky vytáhnout stres (skrze kojení) a taky víc křičí, když křičí i maminka.

Všem vám přeji krásné chvíle strávené s vašimi drobečky.

Jak naučit dítě chodit na nočník?

Tato otázka trápí hodně maminek batolat, hlavně maminky chlapečků, protože se ví, že chlapečci nemají problém močit nebo kakat do plínek a do slipečků, ale daleko větší problém vidí v tom si sednout na hrneček, chvilku se pohrát a na závěr tam nechat nějaké poselství.

Holčičky jsou disciplinovanější, stačí když je obložíme dostatečným množstvím kvalitní obrázkové literatury, necháme jim mističku s kukuřičnými křupínkami (menším s kukuřičnými křupkami) a víme, že se holčička vynasnaží.

Na chlapečka se musí mazaně

Přidávám několik tipů, které by mohly zabrat:

1. Za každé úspěšné i neúspěšné snažení chlapečka pořádně chvalte, je to malý ješita a má to rád, mohlo by ho to pozitivně motivovat v dalším snažení

2. Za každou úspěšnou misi mu dejte malý pamlsek, bude se těšit na další a bude se o to víc snažit

3. Když nebude pomáhat pamlsek, zeptejte se ho na to, co by si přál, pokud neumí mluvit (což je zvlášť u chlapečků dost možné), ukažte mu na věci, které rád dělá, a řekněte, že je dostane (popřípadě dostane nové, například krásné autíčko, které je ve výkladní skříni), pokud udělá bobeček do hrnečku

Starting the potty training process....slowly! — Autor obrázku: gabeandchry

4. Někteří chlapečci nechtějí sedět na hrníčku. Zkuste je posadit zrovna na záchod anebo zkusit s nimi jít ven, aby očurali stromeček, že líp poroste. Mohlo by se jim zalíbit, že čurají na kluka a že jsou jako táta. Pak je dobré, aby jim táta ukázal, jak se to dělá.

5. Celá rodina se radujte společně se svým malým, že se mu to podařilo, dává mu to pocit sounáležitosti a potom se víc snaží, aby zase viděl, jak se celá rodina raduje.

6. Když nic nepomáhá, zkuste zanechat svých snah a dejte mu chvilku času, aby se vzpamatoval. Hlavně netlačte na pilu a na malého nekřičte. Když bude mít blok, kakat se nenaučí, bude to zadržovat a pak bude trpět zácpami a pocitem selhání.

Nebojte, než nastoupí do školy, bude určitě bez plenek.

Autor článku: Mgr. Iveta Juráková

Strollering cvičení s kočárky

Jste čerstvá maminka a chcete nabraná kila shodit do plavek, vytvarovat si postavu, být se svými dětmi a hlavně být krásná a cítit se skvěle? Existuje cvičení, při kterém nepotřebujete hlídání pro své ratolesti? Ano existuje, jedná se o cvičení s kočárky – tzv. Strollering.

Princip strolleringu

Jedná se o cvičení fitness, které vede profesionální lektorka. Strollering využívá zásady pilates a kardio cvičení. Zlepšíte si kondici, zpevníte tělo a jste na čerstvém vzduchu se svým děťátkem.

Základem strolleringu je dynamická sportovní chůze, nejedná se však o běh, ale o rychlou chůzi, při které se zapojují do pohybu takřka všechny kosti a svaly. Největší důraz se klade na správné dýchání, stejně tak jako u jiných sportovních aktivitách. Stejně tak jako dýcháním je důležité protahováním, na to se nesmí zapomenout.

Zaujala Vás tato metoda cvičení?

Stačí si najít ve svém městě lektorku strolleringu a přihlásit se na hodinu, kde se mimo cvičení můžete sejít se správnou partou, stejně tak jako jsem našla já, scházíme se na cvičení dvakrát týdně a maminek přichází stále víc a víc, za chvíli nám bude park malý.

Kolemjdoucí nám fandí a drží palce, tak máme i takové povzbuzení při výkonu. Po cvičení je nejlepší odměna zákusek nebo kafíčko. Tak maminky neváhejte a zapojte se.

Otročení dětí

V mnoha zemích i kulturách, stejně jako v mnoha Vašich domácnostech, narážíme na využívání dětí. Někdy se může jednat o pouhé drobnosti, které Vy, jako rodiče, chcete po Vašich dětech.

worst car wash ever * — Autor obrázku: woodleywonderworks

Někteří rodiče jsou někdy příliš lenivý nebo dokonce unavení, a proto své potomky žádají, aby tu nebo onu činnost udělaly za ně. Lze se ale také setkat s tím, že rodiče své děti využívají záměrně. Udělat tohleto nebo támhleto, přinést či odnést tohle či tamto.

Bohužel tento fenomén je stále častějším jevem. Proč by přeci dospělý zvedl své pozadí, aby šel umýt nádobí, zapnout pračku, pověsit prádlo, zamést podlahu, vysát koberec, vynést koš či dojít nakoupit, když to přeci za ně může udělat jeho puberťácký potomek!

Ono sice dětem vůbec neuškodí, když pomohou s chodem domácnosti, ale vše má své hranice. Využívat například pouze jednoho ze sourozenců, není právě tím nejvhodnějším řešením. Rodiče, kteří svým dětem zadávají různé úkoly i v okamžicích, kdy to mohou jít udělat oni samotní, pak je to již hrubé zneužívání situace.

Jedno z dětí se bude povalovat na posteli nebo se věnovat svým oblíbeným činnostem a druhé bude doma doslova „otročit“. To je typická ukázka upřednostňování některého z dětí. Nedělejte to, pokud chcete rozdělit domácí práce mezi členy rodiny, pak to udělejte spravedlivě a rovným dílem.

Pokud to jde, udělejte danou věc samy a neposílejte to dělat dítě, a už vůbec ne věci, které by měli dělat dospělí. Mohlo by dojít k nehodě. Ony Vám nohy ani ruce neupadnou a děti Vám mohou pomoci s jednoduššími úkony, jako jednou za den umýt nádobí a Vy si pak vezmete na starosti další várku nádobí po jídle.

Prostě se o vše podělit, nikoli využívat situace nebo Vaší nechuti v daném okamžiku cokoliv dělat.

Bohužel se, ale také lze setkat s tím, že lidé své děti prodávají, jako levnou pracovní sílu a dokud je nezastaví příslušné úřady, nemají šanci se vymanit z celodenní dřiny sedm dní v týdnu. S touto situací se nejčastěji setkáváme v souvislosti s fanatismy nebo sociálně a finančně slabšími v naší zemi stejně jako v jiných státech a zemích.

Takže, milé děti, snažte se rodičům v domácnosti pomáhat dle Vašich schopností a dovedností! Budete za to zcela jistě pochváleni.

A, Vy, milý rodičové, nebuďte lenivý. Neubude Vás, když některé činnosti raději uděláte samy!!!

Děti mají rády dobrodružství

Snad každé malé dítě objevující svět, má rádo dobrodružství. Navíc se při dobrodružstvích může i mnohé naučit …zejména pak samostatnosti, a že i v přírodě se dá žít, a ne být neustále schovaný doma.

Navíc se tak můžete skvěle odreagovat od práce a ostatních starostí a Vaše děti také zcela zapomenou na dnešní vymoženosti. Mim to je už samotný pobyt v přírodě zdraví prospěšný, a proto by si jej měli lidé dopřávat častěji.

Domácí dobrodružství

Obzvláště malé děti, které se mají stále co učit, by rády poznaly svět zase o něco více a zažily nějaké dobrodružství. Pro předškolní a menší děti bývá někdy největším dobrodružstvím třeba stanování. Spaní ve spacáku, noční povídačky, narušování intimní zóny. Ne vždy ale musíte hned jezdit do kempu …obzvláště, nemáte-li peněz nazbyt. Dobrodružství můžete udělat svým dětem i na Vaší zahradě a záleží jen a jen na Vás, jestli si ho užijí či nikoliv.

Dobrodružství v přírodě

Camp Granada 2009 — Autor obrázku: rachellynnae©

Jak postupuje doba kupředu, čím dál více lidí se shlukuje do měst, zejména kvůli práci. Jejich děti se tak de facto vychovávají sami a není divu, že tráví celé dny u počítače, když je to mnohem zábavnější než studium či procházka na čerstvém vzduchu.

Proto by si čas od času měla celá rodina vyjet někam do přírody, třeba i na celý den. V přírodě se pak věnovat nejenom procházkám, ale i různým hrám spojených s pohybem.

I obezitou trpí velké procento dnešních lidí, v těch lepších případech mají pouze ochablé svalstvo. Smutné na tom je, že obezitou dnes trpí čím dál více mladých lidí.

Pomůže Vám pes

Pokud chcete sebe, anebo své děti popostrčit k pohybu, třeba k běhání, pořiďte si psa. A ne ledajakého …pro častý pohyb se nejvíce hodí velcí psi, např. zlatí retrívři, pyrenejští horští psi apod. Vaše děti si jej navíc velmi rychle oblíbí, a také jim psi budou v mnohém pomáhat, čímž si děti vybudují celkovou lásku nejenom ke zvířatům, ale i k přírodě a k pohybu. O psa se pak musíte také patřičně starat a odměňovat ho za jeho aktivitu a pomoc Vašim dětem.

Fotografie vs. děti

Většina dětí přímo zbožňuje, když jsou fotografovány, stejně jako následné prohlížení fotek.

Téměř každý rodič se snaží zdokumentovat růst svých potomků. Začínají již tím, že tatínkové zachycují rostoucí bříško nastávající maminky a porovnávají, o kolik se bříško zvětšilo s každým stupněm těhotenství.

Jakmile se očekávané miminko narodí, už v porodnici fotoaparát cvaká snímek za snímkem, aby nikomu vůbec nic neuteklo, a to jak tatínkové, samotné maminky, prarodiče, stejně tak kamarádi, kteří se přijdou na miminko podívat.

V posledních letech je však také velmi rozšířené, že porodnice navštěvuje jeden den v týdnu profesionální fotograf, který maminkám nabízí vyfocení miminka s různými motivy v pozadí fotografie. Například motiv čertíka, sedící vedle miminka a na spodní části fotky je uvedeno jméno děťátka, jeho datum a čas narození, popřípadě i hmotnost při narození.

Růst miminka a jeho roztomilost zachycené na fotkách, Vám i s odstupem času dokáží na tváři vyloudit úsměv a do očí Vám vyhrknout slzy štěstí a lásky k tomu malému tvorečkovi, jemuž jste daly život.

Čím bude dítě či děti starší, tím častěji budete vytahovat fotografie z dob, kdy bylo miminkem a bylo ještě tak nevinné, roztomilé a hlavně hodné. A totéž bude platit i v době, kdy Vaše děti budou dospělé a budou mít samy vlastní děti.

Pečlivě si však tyto fotografie uschovejte, protože Vaše děti po nich budou pátrat a prohlížet si je kdykoliv a kdekoliv. Děti „prošmejdí“ celý byt, jen aby nalezly všechny fotografie, které jste za celý Váš život nashromáždily.

SK Family Photo — Autor obrázku: littleprincessdiaries

Hrozně se jim líbí obrázky osob, míst či věcí. Nejprve se jimi budou potají probírat v nestřeženém okamžiku a budou se v duchu zaobírat tím, kdopak to tam na tom obrázku asi je. A pokud se u těchto fotografií sesednou všechna Vaše milovaná dítka, zcela jistě se mezi nimi rozpoutá na toto téma živá debata, která může přerůst až v hádku o to, kdo z nich má pravdu.

No, a když už dětem dojdou veškeré nápady, přicupitají za Vámi s otázkou, která je celý den tak zaměstnávala.

„Mami, tati, kdopak je na tom obrázku? A co je to za místo?“

Jakmile jejich otázku zodpovíte, budou mít pocit, jako by z nich spadl obrovský balvan a co víc, budou na Vás zírat s otevřenou pusou. Jaké je to pro ně totiž překvapení, když zjistí, že na fotografii jsou ony samy z dob, kdy byly miminka nebo že na fotce jste zachyceni Vy, rodiče, v mladším či dětském vydání.

Važte si každé vzpomínky, která bude navěky zachycena na fotkách. V budoucnosti Vám někdy nepřízní osudu zbývají jen tyto vzpomínky.

Řeč dětí

Dětské žvatlání a brumlání je pro uši dospělých někdy až nepochopitelné. A přitom děti si navzájem velmi dobře rozumí a někdy jim k tomu postačí i řeč těla a gesta.

Dospělí jim sice většinou vůbec nerozumí, ale to je zřejmě účelem dětského dorozumívání. Děti přeci také nerozumí mnohdy obsahu toho, o čem si povídají dospělí.

Starší sourozenec čapne toho mladšího za ručičku a náznakem mu dá najevo, že spolu někam půjdou. Vy pak už jen stačíte pouze kroutit hlavou nad jejich rychlým způsobem dorozumívání, protože v mžiku ruku v ruce vyrazí provést další lumpárnu. Někdy jim postačí i pouhý pohled či jiskřička v oku a žádná slova nejsou potřeba.

Totéž platí hlavně pro dvojčata, která jsou na sebe ještě více citově napojena. Ale i úplně cizí děti, které si spolu začnou hrát na dětském hřišti, se dokáží bezproblémově mezi sebou komunikovat. Pokud nevyužívají oční kontakt, postačí jim i posunky rukou i nohou.

Větší děti, které sice ještě toho moc nenamluví a teprve se to učí, pak začnou mezi dětmi brebentit jakoby jejich vlastní hatmatilkou. Spolu se dorozumí a to, že jim dospělí nerozumí, jim přímo vyhovuje. Dokážete si živě představit, co asi si tak tito malý darebové povídají či myslí, a to i z výrazu jejich malých obličejíčků.

Ty děti, které již nějaké to slůvko vypustí z pusinky, si mnohý dokáže domyslet, co se tím snaží „básník říci“. Téměř každý dospělí se musí pousmát nad stylem a intonací jednotlivých slov, protože každý výraz a slovo vypuštěné z dětské pusinky má takový zvláštní nádech roztomilosti. Jedno slovo dokáží v několika různých situacích podat pokaždé jinak. V rozčilení to vyzní, jako by mu bylo hrozně ublíženo a v případě, že provedlo zase nějakou lumpárnu, zase naopak ohromně roztomile, takže se na něj ani nedokážete zlobit a začnete se okamžitě smát.

Dokonce i zkomoleniny jsou typickým znakem dětské výřečnosti. Děti milují vynechávání písmenek, takže finální slovo vyzní úplně jinak, a někdy ze slušného slova se zrodí slovo neslušné. To, že neumí vyslovit některá písmenka neznamená, že komolí slova záměrně, ale v jejich dětském podání se nikdo neubrání úsměvu.

Někteří lidé si myslí, že děti do určitého věku, mají svou tajnou řeč, které rozumí pouze ony a možná tomu i tak je. Některé neprobádané oblasti lidského žití jsou již ve rukách povolanějších osob a samotným rodičům to připadá, jako by naslouchaly pouze dětskému žvatlání, hartusení než souvislé řeči.

Děti mají svou techniku dorozumívání, tak jim ji ponechme, ať i ony mají svá tajemství.